Naše první jízda na ZAOS.
Ani nevím jak jsem k tomu přišel. Jsem pětačtyřicet let starý fotřík. Celý profesní život se věnuji autoškolsví „besipu“ a v civilu řekněme i amatérskému motosportu.
O orientačních soutěžích jsem věděl že existují, jako kluk jsem jel jednou s otcem. Něco jsem pak zkusil na motorce, ale nikdy to pro mě nebylo „to závodění“. Nicméně shoda okolností dospěla k začínající řidičské kariéře mého syna a zaos se mi zdá jako vhodný trénink pro každého, nejen mladého a zacinajiciho řidiče. První plán byl, aby si to syn zkusil odjel zcela legálně ještě bez řidičského oprávnění, pod zákonem 247/2000sb. (v rámci autoškoly). Vše bylo naplánováno, domluveno a já začal studovat řády, propozice a cvičné itineráře. V pátek večer před Podřipskou zabijačkou vše nachystáno a jakože ráno jedeme. Bude to náš 1. zaos.
Oou. Okolnosti rozhodly jinak. Probouzím se s horečkou a rodinná nálada je asi tak na 15° Fahrenheita 🙁 Nevadí pojedeme příště. Asi to tak mělo být.
V březnu na mě skočí pozvánka na Aprílovou jízdu a tak bez váhání vyplňuji další přihlášku. Času dost. Cože ono už je to zítra? Takže na apríovou jízdu vyrážíme zcela bez přípravy. Syn už je sice jakože „hotový řidič“ co dokončil autoškolu, ale má ještě mokrý papíry, a rozhodně se nedá říct že by uměl dobře řídit. Já jako navigátor na tom nejsenm o nic lépe. Praktické zkušenosti v podstatě nulové. A z té teorie a té únorové přípravy už jsem zase polovinu zapomněl. Na školení pro začínající posádky není čas. Je další sobota ráno. Během ranní toalety rychle zopakovat pravidla a jedem. Někam. Někam co nikdo neumí skloňovat a nelze to zadat ani do navigace. Přípravu jsem tentokrát opravdu podcenil a v sobotu v 7:30 ráno fakt ani nevěděl kam máme vlastně jet. Smysl velí vyrazit z Kolína někam směrem na severozápad. Navigace něco tím směrem našla a píše příjezd 8:45 tak jedem…
O hodinu později přijíždíme do Dušníků, nebo jak se to tedy skloňuje. Žádná farma tu není, sme ztraceni. Po usilovném pátrání kde jsme zjišťujeme že jsme asi o 30 km jinde než máme být. Místo v Dušníkách u Roudnice jsme u Neratovic. Fakap. Chvíli přemýšlíme jestli jsme fakt tak debilni, že netrefíme ani na start orientačního závodu, ale skepsi rychle zaháníme. Vybíráme další z několika Dušínů co jsou v okolí na mapě, jakože by to mohlo být na 2. pokus ono. Takže už trochu ve stresu, dost svižným tempem, samozřejmě, že zcela bezpečně (a samozřejmě, že podle pravidel 😮 ) valíme. Takový dost neplánovaný ranní rallye vložák, taková malá soukromá erzeta po šoustkách mezi Dušníky u Neratovic a Dušníky u Roudnice.
O další půlhodinu později…
Přijíždíme k bráně nějakého JZD, za kterou se něco děje a hlavně tam někdo mává tak obrovskou šachovnicovou vlajkou jakou jsem zatím ve své kariéře ani v televizi snad ještě neviděl. Asi jsme správně. Do brány se cpou dvě stříbrné ovce v kombajnu se startovními čísly tak přemýšlíme jestli se máme řadit podle barvy auta nebo podle čísla bot. No nic máme taky kombíka, sice jen litrový tříválec, nemáme sice startovní číslo, ale v propozicích psali, že to nevadí a jdeme přece závodit ne? Tak si stoupneme hrdě do řady dokud jsou auto, gumy a řidič ještě trochu zahřátí. Jakože by někoho z posádky napadlo z auta vystoupit a alespoň se podívat jak trať vypadá a jak to jezdí ostatní? Na to jsem zvyklý nikdy nebyl, takže nativně rovnou na start. Start zručky velký průser, minimálně vteřina zpoždění, nejsem zvyklý startovat na vlajku ale na optickou časomíru, slalom docela překvapil, byl dost přísný, přední doraz jsem v životě nikdy netrénoval (krom toho že jsem asi ve svých 7 letech naboural se škodou 100MB do vrat). Při couvání jsem také trochu zaváhal, no a ten čtverec na zastavení jsem do posledního okamžiku vůbec neviděl. Pan rozhodčí v cíli se tvářil dost vyděšeně. No takže ze zručky odjíždím s pocitem, že se to asi moc nepovedlo. No nic. Jdeme na párek.
Pohodová ranní nálada a krásné počasí se snoubí s pocitem, že vlastně nebudeme závodit v tom smyslu být nejrychlejší a že už nebudu dnes muset řídit. Jsem úplně v klidu žádná nervozita žádný stres. Startujeme jedni z prvních na vteřinu přesně s odpočtem jak na rallye Dakar. V klidu podle pohádky. Tvl. itinerář kóty body vložáky, hele radar. Fuu je to tady jsme v tom až po uši. Jedem. Předjíždí nás mustang ale to už víme že s ním nezavodime na čas. Předjíždí nás škoda 120l. To nám taky nevadí protože má stejně tak jako mustang větší objem motoru než my přece. Bloudíme. Ale to nám taky nevadí času na etapu je dost. Předjíždíme mustang. Jsme v klidu, že nebloudime sami. Snažím se soustředit na navigaci hledat a vymýšlet ty špeky co na nás organizátoři vymysleli a tak nějak to jako jde. Zase bloudíme. Ne nebloudíme. Zase jsme úplně ztraceni tentokrát uprostřed lesa. Dlouho přemýšlím kde byla ta chyba a kam se vrátit. Aha ono není R doprava? Tvl. dyk česky voe. Taková školácká chyba. To nevymyslíš i když si 10x nastuduješ pravidla a ještě ti zdůrazní že R fakt neni doprava ale rovně. No tak nějak dojíždíme 1. etapu. Čas je s velkou rezervou takže pohoda. Velmi dobrý oběd a jakože pohodová procházka. Cože? Teprve v půlce toho pochodu mi došlo že se furt vlastně hraje na nějaký zápisky do výkazu. No nic. U ptáka se zbaběle a hlavně nenápadně chytáme skupinky ostřílených profíků a nesměle navazujeme komunikaci pri konfrontaci s chlupatící. Chlupatice mi byla odporná už při prvním pohledu. No Nějaký součet pár bodů razítko a Karla ve výkazu máme, výkaz odevzdán a do startu druhé etapy spousty času.
Cože už jedem? Fu. Itik druhé etapy vypadá o dost složitější. Dělám další zásadní fail, za který bych si nafackoval. Jasný, že chcete vědět, že jsem debil a krom toho že neumí počítat, ale ještě k tomu počítá v jiné matematické soustavě a ještě k tomu počítá s úplně jinými čísly. Prostě jsem spočítal a napsal si čas jakože že v cíli budeme za 80 minut. Nicméně v druhé etapě už tolik nebloudíme a škodovka stodvacitka je nám skoro do konce etapy stále v patách. Ale předjet se už přeci nenecháme 😉 Sice opět bojují s chlupatící, ale už začínám chápat jak na ni takže zásek jen nakrátko. Už taková trochu euforie jak chytám všechny nástrahy organizátorů a jak nám to pěkně jede. Jsme v cili jako 1. za 85 minut. No a mě dochází že je asi něco Špatně. Jo to jsou ty dojmy pocity emoce a špatné výpočty.
Jako správní zelenáči se v cíli teprve rozkoukaváme. Hele ono tu je řešení! Ó kurwa. Takových chyb. Jak to? Jo takhle a tohle, a jako a jako proč? Ajo vlastně. Dyk to v bylo v pravidlech. A jaktože tohle? No většinu chyb jsem odhalil. Některé budu muset ještě dovymyslet jak to autor trati myslel. Ale napoprvé to zas tak hrozný nebylo. Dáváme večeři a čekáme na výsledky. Čekáme na výsledky. Dáváme druhou večeři a čekáme na výsledky.
Výsledky jsou překvapivé. Zručka o dva body? Jako fakt? Ten start mě stál minimálně vteřinu, to zaváhání při couvání možná další vteřina. No takže to zas tak slabý asi nebylo. Nakonec i celkové výsledky soutěže nedopadli vůbec zle. Tedy pro vítěze 🙂 No nicméně na to kolik tam bylo fakt zbytečných začátečnických chyb jsme s výsledkem spokojeni. 6. Místo v kategorii B0.
Chtěl bych tímto srdečně poděkovat organizátorům za perfektně připravenou akci, za pohodovou atmosféru. Poblahopřát všem posádkám ke zvládnutí trasy a všem kteří teprve přemýšlí o tom jestli to zkusit bych vzkázal určitě ano! Byl to parádní den a těším se zas někdy příště.
Sepsal Matouš Landa posádka 79, Dacia Jogger
